Sami to určitě dobře znáte, udýchaní vlezete do přeplněného trolejbusu a místo toho, abyste v poklidu vyrovnávali balanc při drkotačení v rušných ulicích, musíte se prodírat kymácejícími se těly přímo k jásavému cvakátku na jízdenky. Protahujete se tou lidskou pavučinou, ocitáte se v ohnisku přístroje, připravujete si již parádně pomačkaný lístek, snažíte se ho vtěsnat do ultraúzkého otvoru, sloužícímu k řádnému označení, když v tom uslyšíte stereotypním se hlasem: „Probíhá kontrola jízdenek…“ nemusím snad pokračovat v tom, co hlasatel dále breptá… zpanikaříte, rvete upocenou jízdenku do tenké škvíry a říkáte si, že v okamžiku napravíte, co jste, samozřejmě vlastní vinou, nestihli. Život je krutý a přístroj také. Zablokovaný systém vám už nadále nedovolí si procvaknout ten cár papíru, který vám zůstal v ruce, začínáte mít choutky ho označit vlastníma zubama, které následně zuřivě svíráte, když k vám dorazí samotný revizor.
Dalším ternem jsou… důchodci. Představte si typickou situaci: přeplněný dopravní prostředek, přímo pukající ve švech, hlava na hlavě, nervózní řidič nestíhající časový plán, naštvaní studenti a uprostřed toho všeho-penzista, který s berlou v jedné ruce ohrožuje své okolí v oblasti hrudi a s igelitkou v druhé ruce každému nechtěně tříská do kolen. Ve chvíli, kdy je největší šrumec, si stařík vzpomene, že vlastně musí vystoupit. Dožaduje se řidiči o zastavení a zároveň nabádá flegmatické teenagery, aby ho laskavě pustili ven. Celý obsah dopravní linky se musí vyprázdnit, aby ubohý dědeček dosáhl místa B. Ráda, bych také dodala, že řidič by si mohl připisovat bonusové body za skřípnutí penzistů ve dveřích.
Když už jsme u těch postarších lidí, povšimněte si někdy této situace: poloprázdná tramvaj, vy s krosnou roztaženi na dvou sedačkách, vedle vás stojí důchodce, který se kácí ze strany na stranu a nenápadně, v minutových časových intervalech pochrchlává, čímž vás jistojistě chce upozornit na fakt, že právě on je tím starším vyvoleným, jenž má právo se posadit, a to zrovna na vaše místo.
Cestování pomocí MHD má určitě ještě hromadu háčků a je právě na vás, abyste mi připsali pár tipů, které bych následně mohla svým zkoumavým okem mileráda okusit.
Tramvaj, vy s krosnou roztaženi na dvou sedačkách, vedle vás stojí důchodce, který se kácí ze strany na stranu a nenápadně, v minutových časových intervalech pochrchlává, čímž vás jistojistě chce upozornit na fakt, že právě on je tím starším vyvoleným, jenž má právo se posadit, a to zrovna na vaše místo.
Cestování pomocí MHD má určitě ještě hromadu háčků a je právě na vás, abyste mi připsali pár tipů, které bych následně mohla svým zkoumavým okem mileráda okusit.
Jak se ti líbil tento článek?
Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 1 uživatelů, průměrné hodnocení: 4
