Na nádraží ho čeká s jmenovkou na niž je jeho jméno, vzdálený strýc. Lámanou francouzštinou se pozdraví. Jeho strýc ma radost. že dokáže aspoń něco povědět francouzsky. Dojíždí do vinic, které vlastní jeho příbuzní. Jde do svého prozatimně nachystaného pokoje a vybaluje si věci. Zapojuje notebook a přihlašuje se na icq. Slíbil své vyvolené, že až dojede tak ji dá vědět. Prohlíží si contact list a nachází ji v kontaktech. naštěstí je online. Píše ji vzkaz: "Ahoj lásko, jsem tu, všchno je v pohodě. Je to tu pěkné jen mě mrzí, že tu se mnou nemůžeš být." Chvíli čeká na odpověď. Po chvíli vidí, že mu píše. Přicház mu odpověď : "Ahoj jahůdko :-*, stalo se něco strašného, bohužel nemám čas,abych ti to osvětlila. Promiň musím jit, ale neměj strach já to něják vyřeším pa Miluju Tě :-*." Chvíli jen tak kouká na monitor, potom bezmocným pohledem přejíždí po pokoji a hledá svůj mobil. Jakmile ho nachází tak ji piše smsku, ptá se v ní co se děje, že má strach a ať mu odepíše.
Odpověď nedochází. Mu se jen v hlavě loudí všelijaké myšlenky. Od toho, že se něco stalo někomu v její rodině, že udělal něakou blbost, nebo že ho podvedla. Poslední dvě možnosti hned zavrhuje. Usedá na podlahu, jelikož křeslo je na něj moc měkké a on teď nemá náladu na nějaký přebytečný luxus. Chce jen sedět a přemýtat. Přemýšlet nad tím co se tak mohlo stát. Večer mu dochází smska, ve které stojí. "vyřešila jsem si to. Všechno je fajn, neměj strach, moc mi chybíš, zítra na icq. Miluju tě" Trochu z něj odpadl ten strach jenž se v posledních pár hodinách stal jeho nejlepším kamarádem. Ulehá s tím, že se ji na to zítra teda zeptá. Stále mu, ale vtá hlavou co se mohlo stát. Ráno mu od ni přichází smska. "To je ale dneska pěkně, vylez před barák a nenechávej mě tu čekat smaotnou :-) Miluji Tě :-*" nevěří svým očím. Okamžitě běží k oknu a rozhlíží se po okolí. Spatřil ji u jednoho stromu. ještě jednou si promne oči, aby věděl, že to je pravda. Vybýha z domu a zakopl o kámen. V tu chvili se vše rozplynulo a on se vzbudil ve své posteli. Měl slzy v očích, že to byl jen sen. Sen tak realný.
Teď je ovšem ráno a mu zvoní smska. Jde k mobilu. Jenže ta smska není od jeho krtečka, jak ji s oblibou říkal. Je od její mamky. V smsce stojí : "Přejelo ji auto, je mrtvá. Nemůžu ani mluvit. Je mrtvá. Policie to odhadla jako neštastnou náhodu, ale to určitě nebyla. Tím si jsem jistá. Prosím dojeď." Nevěří svým očím při pohledu na mobil, slzy mu řinčí ze všech stran. Ani neví jk se rychle dostal ke svému baťohu, začíná si balit věci. V tu chvíli se otvírají dveře a tam stojí jeho láska. Skoro dostal infarkt v ten pohled. Běží k ni. A ano je to ona. Celou dobu se na něj jen usmívá a pak mu řekne: "dobrý, ne?" On v tu chvíli neví co má dělat, ale je rád že žije, ba co víc. Je ještě s ním. Všechno si vysvětlí. Ta smska byla jen léčka kterou na něj připravila se svou mamkou. bylo to i naplánované s jeho rodinou. Dokonalé překvapení. Místo týdne tam jsou měsíc. Každý den si užívají romantických výletu a pohledů na tuto panenskou krajinu. Jsou šťastni.
Jak se ti líbil tento článek?
Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 3 uživatelů, průměrné hodnocení: 4.7