Byl zimní večer... | TEENMAG.CZ - internetový portál pro mladé...

Seděla na hřbitově a přemýšlela jak dál… Měla by všeho nechat a odejít navždy tam kde jí rozhodně bude lépe ?? nebo má dál trpět a žít v depresích ? … bylo jí divně … z celého světa se jí zvedal žaludek.

 Ještě nebyla rozhodnutá jestli to ukončí, ale raději vzala papír a tužku a začala psát …psát dopis …. Dopis na rozloučenou …stálo tam :„Milá rodino, přátelé, kamarádi … takhle už opravdu nemůžu žít dál … žít v tom strašném trápení, které ovládá mou duši, trápení, které mě tak ničí….Pocit, že člověk, který je pro mě vším mě nemiluje, je krutý …Ne ! Takhle to prostě nejde dál, můj život stojí za nic a nikam to nevede ….Nezlobte se na mě za to, že jsem vás na světě nechala jen tak … bez jediného slova, aniž bych vám řekla jak moc vás mám ráda … Je toho tolik, co bych vám chtěla říct, ale nemůžu …nemůžu, protože mám strach, nebo je to možná tím, že nemám sílu cokoli někomu říkat a vysvětlovat …. Je mi to všechno tak strašně líto, ale věřte tak, jako věřím já, že, tam kam odejdu, mi bude lépe…“

 .....Oči se jí zalily slzami, přestala psát … papír a tužku položila vedle sebe, shodila ze sebe bundu, vyhrnula rukáv, vytáhla žiletku a dlouze, ale jemně, jí přejela po předloktí …. Potom se chvíli, jen tak mlčky, dívala na krev, která lehce tekla ze „škrábance“ od žiletky …

…..Nebyla schopná cokoli vnímat, už jen ležela na lavičce a cítila jak jí tečou slzy … jenže to už nebyly slzy smutku, ale slzy bolesti a strachu ….. Ano, měla strach, i když věděla, že už je pozdě …. Vrátit se to nedalo ….Snad jen … : „ Adrieno …“ zaznělo hlasitě hřbitovem …. Byl to on, ten koho tak šíleně milovala, ale bála se mu to říct ….. Slyšela to volání, ale myslela si, že blouzní, protože už ztratila moc krve …… On ji hledal, hledal ji všude, nikde ji nemohl najít a tak si vzpomněl na místo, které ona tak milovala a ANO, byla tam … ležela na lavičce a pod ní spousta krve .... Nevěděl co má dělat …. „ Adrieno ?!“zašeptal a po tváři mu stékaly slzy, „jsem tu, všude jsem tě hledal … víš,chtěl jsem ti jen říct, že tě miluju a nechci být bez tebe“ , dodal rychlým avšak smutným hlasem … a rychle jí přitlačil její bundu k ráně …….

Adriena se probrala druhý den v nemocnici, on seděl v jejím pokoji a tiše plakal …. Chvíli se na něj nechápavě dívala a pak zašeptala : „Miluju tě ….“ Zvedl se a šel k ní, chtěl jí všechno vysvětlit, vysvětlit to proč se k ní tak choval … Měl strach, stejně jako ona … Jenže ona nechtěla nic slyšet, byla ještě přece jen slabá na přijímání takhle důležitých informací … Udělala jen jedinou věc, tu, po které toužila už strašně dlouho …. Políbila ho a znovu mu řekla, že ho miluje … On ji pohladil po tváři : „Taky tě miluju, lásko moje a nikdy tě neopustím“….