
Zklamání ?
Vím, všechno jednou končí,
ale proč to tak bolí, když se člověk loučí ?
Když milovaný člověk vás opustí,
slzy, bolest a smutek se vás nepustí.
Proč bolí to tak strašlivě moc ?
A oči plné slz zavírám každou noc ... ?

Vím, všechno jednou končí,
ale proč to tak bolí, když se člověk loučí ?
Když milovaný člověk vás opustí,
slzy, bolest a smutek se vás nepustí.
Proč bolí to tak strašlivě moc ?
A oči plné slz zavírám každou noc ... ?
Nač se vlastně na tohle všechno ptám ?
Vždyť tohle nezměním a odpovědí se asi nedočkám ...
Já jen ... nezvládám tu bolest, která moje srdce ničí,
nedokážu to zahodit a zapomenout, ... mé srdce jeho jméno stále křičí ! ...
Srdce mé moc pláče a já pláču s ním ...
... darovala jsem ho jemu, ale zapomněla se zeptat : "smím ??"
Možná třeba nestál o to, abych mu své srdce darovala,
možná by bylo i lepší, kdybych mu své city nevyznala ...
Jenže já jsem ráda, že ví, co k němu cítím,
i přesto, že teď cestou bolesti se řítím ...
Život je takovej a já to tedy přijímám,
bývala jsem veselá, no, teď radost nevnímám.
Jen, prosím, nemyslete si, že mu něco snad vyčítám ...
Není to tak, já upřímnost jen uvítám ... ... nic nevyčítám !
Byl pro mě vším a tím je pro mě stále,
záleží jen na něm jak to bude dále ...