Povídky | TEENMAG.CZ - internetový portál pro mladé...

Úvod do článku

"Nat, Nat! Posloucháš mě vůbec?" A sakra, asi jsem byla duchem trošku mimo...

"Jo, jo, poslouchám..."

"Fajn, takže odznova. Tamhle v první lavici, to je Bára. Pořád se jenom šprtá. Vedle ní nikdo nesedí, protože i když umí úplně všechno, jako rádkyně při testech je k ničemu. Ve druhý lavici sedí Honza a Kuba, oba dva strašný magoři do počítačů. Celej den se nebavěj o ničem jiným, než o nových programech, se kterýma můžeš támhleto a já nevim co. Třetí lavice, tady sedí naše madam, jmenuje se taky Natálie - je trochu jako ty upištěný bloncky z filmů, a její poskok Eliška."

,,A na prázdniny bychom mohli jet třeba do Itálie."říká máma.

,,A co třeba Řecko?"listuje nějakým letáčkem bratr. Taky jím listuji,ale nějak mě nebaví přemýšlet nad tím, kam na dovolenou. Vím kam bychchtěla, jenže tam mě určitě jen tak nepustí. Už jsou to tři roky. Užtři roky jsem zamilovaná stále do stejného kluka, se kterým nemůžu být.Nebo bych mohla, ale moje "milovaná" maminka za mnou jednou dojela nanávštěvu a zjistila, že už se chovám mile, a tak mi zbalila mých pětšvestek a odezla zpět do České republiky. Vždy se musím pousmát, kdyžsi vzpomenu, jak jsem tam nechtěla jet a nakonec se to vyplatilo.

Když jsem přišla druhý den do školy, Bie si zase pouštěla písničky od Aarona Jana (to je ten 16ti letý zpěvák), přičemž parta holek ze třídy, které poslouchali metal, každé dvě minuty křičely, ať tu hrůzu vypne. Když jsem procházela okolo její lavice, zaslechla jsem, jak říká něco ve smyslu:

"No jasný, za měsíc tu má Aaron koncert..." potom ještě řekla: "Nevím, co si vezmu na sebe, musí to být něco, co hho zaručeně na první pohled okouzlí. Musí být můj..." Ale to už mě tolik nezajímalo. Jelikož už zazvonilo na hodinu, nestihla jsem se Moniky zeptat, jestli o tom neví a jen jsem si sedla do lavice a připravila si učení na lavici (naše třídní je strašně dochvilná a potrpí si na pořádek - to jsem už za celý včerejší den stačila pochopit).

Co jsi myslíte? Existuje něco takového? Myslím jsi, že ano. Já jsem případ zrovna na tuhle odpověď...něco takového se mi stalo, a říkám vám nelituju toho! Dřív jsem si taky řikala taková blbost to se nemůže nikdy nikomu stát, a teď se to přihodilo mě! Ani nvm jak vše se to přihodilo, jen tím, že ten den jsme ze sebe nemohli spustit oči :-)...a potom ten jeho nápad..Ehm,dodneška bych ho za to sežrala..vím, že i přes nějaké překážky je právě s ním tohle růžová procházka..kdybych měla napsat celý příběh poznání s ním..asi by se to sem ani nevešlo :D.. chtěla bych napsat, jak moc si ho vážím, jak moc ho miluji, ale tohle jsou písmenka a ty neznamanají tolik jako slova!..