Srdce nebo rozum?
ahoj..chodím s klukem kterého znám přibližně dva roky z toho jsem sním asi 4 měsíce,vždycky mě to k němu strašně táhlo a hrozně jsem toužila být s ním,když sme byli konečně něco víc jak kamarádi,přišlo mi,že jsem nejšťastnější člověk na světě,ale pouze ty první dva měsíce,potom jsem už začala váhat zda-li k němu cítím to co před tím,a nedávno jsem potkala Michala je to úžasný kluk,a jaksi mi otevřel oči..byla jsem s ním mockrát venku,a já samozřejmě neodolala..jenže je tu problém,ted nevím co dál..kdyby mi nezáleželo tolik na Markovi tak mu řeknu hned co děje..jenže Michal je Markův kamarád(nevím jestli se tomu dá říct kamarád,znají se z fotbalu),fajn to mě až tak moc nebere,jenže když člověk zná druhou blízkou osobu dva roky,celkem si k ní vytvoří vlastní citový vztah i když už ho nemiluji..nejvíc se proklínám za to,že se dokážu přetvařovat..samozřejmě před Markem,Michalovi jsem všechno řekla už nazačátku...zkouším si to vyřešit nejprve sama v sobě a zachovat klid,jenže v břiše mám krásný pocit z MIchala,a utlačivý pocit z Marka..nevím co mám dělat,nevím co mám Markovi říct,nevím jak se mám chovat..nechci se přetvařovat a pak ze dne na den mu říct konec,strašně bych si přála aby jsme se rozešli v dobrém,nebo možná budu odporná ale bylo by pro mě snadnější aby se rozešel on semnou,jenže Marek mě miluje a já mám pocit,že to nedokážu..nedokáži mu říct:"Víš,záleží mi na Tobě,a mám Tě hodně ráda,ale nemiluju Tě"..tohle já neumím,mé nejbližší kamarádky mi radily abych začla dvojí život jako ony ho vedou skoro po celé 3roky,samozřejmě,že jsem nad tím uvažovala a možná bych to i udělala,ale bojím se,že by to po čase prasklo,a na mě by se vyvalila hromada trápení.. ..nezlobte se,že otravuji,ale už nevím co mám dělat,tak jsem to aspoň chtěla zkusit..předem děkuju